Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Bílá hmota (lat. substantia alba) je světlejší tkáň v mozku a v míše. Bílou hmotu tvoří především nervová vlákna s myelinovými pochvami. Obrázek: Příčný průřez mozkem – schematický nákres. Na povrchu mozkových hemisfér se nachází šedá hmota, uvnitř bílá hmota. Kromě toho jsou na obrázku znázorněny některé další struktury, které se nacházejí uvnitř mozku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také šedá hmota, černá hmota.

Základní hmota amorfní je bezbarvá, průhledná hmota rosolovité konzistence, která vyplňuje prostory mezi buňkami pojivové tkáně a kolagenními či elastickými vlákny, a slouží jako prostředí, přes které se dostávají živiny a zplodiny metabolismu z kapilár do buněk a naopak. Základní hmota amorfní je tvořena glykosaminoglykany, proteoglykany a glykoproteiny. Tyto molekuly jsou produkovány a vylučovány fibroblasty, které se nacházejí ve vazivu.

Šedá hmota (lat. substantia grisea) je tmavší tkáň v mozku a v míše. Šedou hmotu tvoří především těla nervových buněk, rozvětvené dendrity a neuroglie. Obrázek: Příčný průřez mozkem – schematický nákres. Na povrchu mozkových hemisfér se nachází šedá hmota, uvnitř bílá hmota. Kromě toho jsou na obrázku znázorněny některé další struktury, které se nacházejí uvnitř mozku. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také bílá hmota, černá hmota.

Černá hmota (lat. substantia nigra) je tmavá tkáň v mozku, konkrétně v oblasti středního mozku. Černá hmota je tvořena těly nervových buněk, které obsahují tmavý pigment. V černé hmotě vzniká dopamin, což je jeden z neurotransmiterů (látek přenášejících elektrické impulzy v nervovém systému). Nervové buňky v substantia nigra jsou svými výběžky spojeny s dalšími oblastmi mozku, jako je zejména žíhané těleso (lat. corpus striatum) v bazálních gangliích (lat. nuclei basales), což jsou oblasti šedé hmoty, které jsou uloženy hluboko uvnitř mozku. Pokud začnou nervové buňky v černé hmotě zanikat, může se rozvinout Parkinsonova nemoc. Obrázek: Schematické znázornění polohy černé hmoty v mozku. V levé části obrázku je vyznačen řez mozkem, napříč bazálními ganglii, resp. oblastí žíhaného tělesa (shora dolů: nucleus caudatus, globus pallidus, putamen). Umístění černé hmoty (lat. substantia nigra) je vyznačeno v pravé části obrázku. (Zdroj: Blausen.com staff (2014). Medical gallery of Blausen Medical 2014. WikiJournal of Medicine 1 (2). DOI: 10.15347/wjm/2014.010. ISSN 2002-4436. Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=31574249) Viz také bílá hmota, šedá hmota.

Hustota kostní hmoty je zjednodušeně řečeno obsah minerálů v určitém objemu kosti. Hustota kostní hmoty se používá zejména při hodnocení pevnosti kostí a případného rizika vzniku osteoporózy. Viz také kostní hmota, kostní tkáň.

Kostní hmota je obsah minerálů v kostech. Viz také kosti, hustota kostní hmoty, vrcholová kostní hmota.

Vrcholová kostní hmota neboli PBM (zkratka pochází z anglického názvu peak bone mass) je maximální obsah minerálů v kostní tkáni, kterého člověk dosáhne během svého života. Vrcholové kostní hmoty je obvykle dosaženo mezi 25. a 30. rokem života, kdy se začne měnit poměr rychlosti tvorby kostí a resorpce kostní tkáně. Po 30. roce života se více kostní tkáně odbourává, než se vytváří. Mezi 40. a 50. rokem života se pak již resorpce kostní tkáně začne zrychlovat a převládnou přirozené procesy vstřebávání kostí. Z tohoto pohledu je podstatné si uvědomit, že čím vyšší je dosažená vrcholová kostní hmota, tím později dochází k výrazným degradačním procesům nebo ztrátě stability kosti. Vrcholová kostní hmota je proto důležitým faktorem, který souvisí s rizikem osteoporózy a zlomenin ve vyšším věku. Viz také kostní hmota, kostní tkáň.

Tělesná hmotnost (angl. body weight) je hmotnost lidského těla. Obvykle se udává v kilogramech (kg), pouze v anglosaských zemích (Velká Británie, USA apod.) se častěji používá libra (lb). Jedna libra se rovná přibližně 0,454 kg. Tělesná hmotnost je obvykle nejnižší krátce po narození. V první čtvrtině života se velmi rychle zvyšuje, v dospělosti obvykle zůstává na relativně stabilní hodnotě. Ve vyšším věku hmotnost často opět poněkud klesá, zvláště pokud člověk nevykonává dostatečné množství pohybové aktivity: v takovém případě atrofují (zakrní, zmenší se) svaly, což se projeví právě úbytkem hmotnosti. Stále častějším problémem ve vyspělých zemích je nadváha a obezita. Tabulka 1: Klasifikace tělesné hmotnosti podle BMI (upraveno podle WHO, 2000) Klasifikace tělesné hmotnosti BMI Riziko vzniku přidružených onemocnění podváha < 18,5 nízké normální váha 18,5–24,9 průměrné nadváha 25–29,9 mírně zvýšené obezita 1. stupně 30–34,9 zvýšené obezita 2. stupně 35–39,9 vysoké obezita 3. stupně ≥ 40 velmi vysoké Viz také index tělesné hmotnosti, podváha, normální váha, nadváha, obezita, tělesná výška, růstový graf: tělesná hmotnost, dívky, růstový graf: tělesná hmotnost, chlapci.

Tukuprostá hmota neboli FFM (zkratka pochází z anglického názvu fat-free mass) je teoretická tělesná hmotnost, kterou by člověk měl, kdyby se v jeho těle nevyskytovala žádná tuková tkáň. FFM se používá zejména při výpočtech spotřeby energie v lidském těle a souvisí mj. s bazálním energetickým výdejem. Viz také tuky (lipidy).

Růstový graf pro tělesnou hmotnost u dívek je jedním z tzv. percentilových grafů, které zveřejňuje Státní zdravotní ústav. Bližší vysvětlení najdete v pojmu růstové grafy a na webu Státního zdravotního ústavu.